Mycelium místo kovů? Nová studie ukazuje, že běžné houby by mohly jednou nahradit drahé a neekologické polovodiče.
Výzkumný tým z Ohio State University vytvořil první plně funkční organický memristor z jedlých hub, konkrétně ze shiitake. Tyto houby se podařilo „vytrénovat“ k tomu, aby si pamatovaly elektrické impulzy a fungovaly jako základní stavební kámen pro nový typ ekologického výpočetního systému.
Na rozdíl od klasických čipů, které vyžadují vzácné kovy a energeticky náročnou výrobu, je mycelium biologicky rozložitelné, levné a nenáročné na zdroje. „Vytvářet mikročipy, které napodobují neuronovou aktivitu, znamená, že při nečinnosti nepotřebují téměř žádný výkon,“ uvedl vedoucí výzkumu John LaRocco.
🐦 Ohio State scientists just built a *living computer* — powered by mushrooms! 🍄💻
— Flash News Bite (@FlashNewsBite) October 26, 2025
These shiitake-based “bio-chips” can *learn, remember,* and store data like a brain — with almost zero waste.
The future of *sustainable computing* might be… organic. 🌱⚡… pic.twitter.com/HESzpMoRqu
Mycelium pod proudem
Vědci kultivovali shiitake a žampiony, které po dehydrataci napojili na elektronické obvody. Různé části houby měly rozdílné elektrické vlastnosti. Po dvou měsících testování zjistili, že houby zvládnou přepínat mezi stavy až 5 850krát za sekundu s úspěšností kolem 90 %.
Výkon sice klesal při vyšších frekvencích, ale stejně jako v mozku lze nedostatky kompenzovat. V tomto případě přidáním dalších hub do obvodu. Myceliální sítě tak projevovaly schopnosti podobné neuronovému „spikingu“, tedy způsobu, jakým mezi sebou komunikují neurony.
Biočipy do vesmíru i na tělo
Shiitake memristory by se mohly uplatnit v oblastech jako edge computing, autonomní systémy, letectví nebo nositelná elektronika. Jejich nízká hmotnost, odolnost vůči vysušení i radiaci a schopnost kombinovat paměť a výpočty v jednom zařízení z nich dělají atraktivní alternativu.
„Naše práce ukazuje, že s minimem prostředků a trochou kreativity lze začít už dnes,“ řekl LaRocco. Stačí kompost, elektronické sondy a trpělivost.
Podle spoluautorky Qudsii Tahminy jde o příklad toho, jak může technologie využít přírodu. „Společnost si stále víc uvědomuje potřebu chránit životní prostředí. Právě to může být hnacím motorem pro podobné bio-přístupy.“
Budoucí výzkum se zaměří na zmenšení zařízení a optimalizaci kultivace, protože pro reálné nasazení musí být memristory mnohem menší. Přesto tento výzkum ukazuje, že příroda má pro moderní výpočetní techniku víc než jen inspiraci. Má i konkrétní řešení.
