Počítače s „mokrou výbavou“, tedy živými mozkovými buňkami, přestávají být sci-fi vizí. Vědci v laboratořích už testují první jednotky, které se učí, reagují a dokonce pomáhají při vývoji léků.
V roce 2022 mini-mozek složený z lidských a myších neuronů zvládl hrát Ping Pong. Bez zásahu člověka se naučil hru ovládat a míček odrážel zpět. Stačilo pár elektrických stimulací a malý shluk mozkových buněk pochopil, co má dělat. Od té doby se svět biopočítačů rozběhl.
Jednotky s živými neurony dnes kombinuje například švýcarská firma FinalSpark. Mozkové organoidy propojuje s elektrodami a tradičním čipem. Vzniká tak hybridní výpočetní systém. Neurony se díky své schopnosti vytvářet nové spoje učí, přizpůsobují a reagují v reálném čase.
Mozek jako superúsporný procesor
Lidský mozek je extrémně efektivní. Kde umělá inteligence spálí tisíce megawatthodin, mozek si vystačí s energií malé žárovky. Vědci z Johns Hopkins tvrdí, že biopočítače mohou být až miliardkrát úspornější než dnešní AI modely.
Organoidy, tedy shluky mozkových buněk, nejsou pevně zapojené jako klasické čipy. Fungují jako dynamická síť. „Je to spíš stále se přeskupující pavučina než úhledná deska s obvody,“ říká Lena Smirnova z Johns Hopkins. To umožňuje adaptabilitu, kterou současná technika nezná.
FinalSpark nabízí přístup ke svým organoidům přes cloud. Výzkumníci si tak mohou na dálku zkoušet trénovat neurony pomocí elektrických impulsů nebo neurotransmiterů. Společnost Cortical Labs zase začala prodávat celé biopočítačové jednotky.
Vědci už tyto systémy nasazují v praxi. Například tým z univerzity v Bristolu použil organoidy jako „mozek“ robota. Naučili ho rozpoznávat znaky Braillova písma nebo sledovat obrysy předmětů. Další výzkum míří k tomu, aby robot rozpoznával objekty dotykem.
Mozkové organoidy navíc otevírají cestu k testování léků bez potřeby zvířecích pokusů. Lze je vypěstovat z kmenových buněk konkrétního pacienta a sledovat, jak reagují na léky. Využívá je například výzkum Alzheimerovy choroby nebo neurotoxicity.
🧬 Scientists just invented “living computers” — biological circuits made from DNA & proteins.
— Shiva Singh (@_Shiva_iitp) October 3, 2025
They can sense, compute, and respond inside cells.
Soon, your medicine might debug you, not the other way around. 🤯#BioTech #SyntheticBiology #FutureTech pic.twitter.com/ezxW6KWhvp
Etické otázky a limity
Zatím nejsou tyto systémy zralé na masové nasazení. Organoidy jsou biologicky nezralé, chovají se spíše jako fetální mozky. Navíc žádné dvě jednotky se nechovají stejně a jejich životnost je omezená. Typicky na několik měsíců.
Výzkumníci však už řeší, kdy organoid přestává být jen shlukem buněk a stává se něčím víc. Lena Smirnova prosazuje vznik etických rámců dřív, než se objeví známky vědomí. „Postupujeme opatrně a zodpovědně, dlouho předtím, než by se mohlo objevit něco jako vnímavá mozková tkáň“, říká.
Jednou z největších výzev je udržet organoidy naživu. Chybí jim cévy, které by buňky vyživovaly jako v lidském mozku. Někdy před smrtí zaznamenávají vědci náhlé výkyvy aktivity, podobné těm, které pozorujeme u lidí na konci života. Ale jak říká neurotechnolog Simon Schultz: „Neměli bychom se jich bát. Jsou to jen počítače z jiného materiálu.“
