Google představil Digital Wellbeing už v roce 2018. Mělo jít o odpověď na rostoucí obavy ze závislosti na telefonech a sociálních sítích. Dnes, o osm let později, nástroje zůstávají téměř stejné. Svět kolem nich se ale změnil k nepoznání.
Digital Wellbeing najdete v nastavení každého Androidu, na Pixelu má dokonce vlastní sekci. Nabízí přehled času stráveného v aplikacích, počtu odemknutí i notifikací. Přidává časovače aplikací, režim Bedtime a další omezení. Design zestárl, jen dostal modernější kabát.
Problém je jinde. Nástroje vznikly v době, kdy jsme projížděli feedy přátel. Dnes většinu času trávíme u nekonečných videí a algoritmických doporučení. Sociální sítě připomínají spíš televizi s nekončícím programem než digitální nástěnku známých.
Google has ignored Android's Digital Wellbeing tools for years, so what's next? https://t.co/zPlr7bNvWY by @will_sattelberg
— 9to5Google (@9to5Google) February 20, 2026
Staré nástroje na nový problém
Časovače aplikací fungují jako lehká brzda. Po vypršení limitu stačí pár klepnutí a jste zpět. Kritici už při uvedení mluvili o tom, že jde jen o jemné postrčení a nástroj založený na pocitu osobní viny. To se nezměnilo.
Bedtime režim přepne displej do odstínů šedi a omezí notifikace. Jenže sledovat videa lze dál, jen bez barev. Google dokonce přidal funkci Heads Up, která vás varuje při chůzi s telefonem v ruce. Pomáhá vyhnout se lampě, ne závislosti.
Více času na displeji znamená více reklam, nákupů i tlaku na výkonnější zařízení. Digital Wellbeing tak působí jako měkký filtr, ne skutečná bariéra.
Přesto existuje poptávka po silnějších mantinelech. Roste zájem o jednoduché telefony a alternativní zařízení. Lidé hledají tvrdší omezení, než jaké Android standardně nabízí.
Focus Mode jako praktická brzda
Zajímavé je, že řešení leží přímo v balíku Digital Wellbeing. Focus Mode podle Dhruv Bhutani funguje jinak než časovače. Nečeká, až limit vyčerpáte. Aplikace rovnou zablokuje.
Klíčem je tření. Když během pracovního bloku klepnete na Instagram, objeví se upozornění, že aplikace je pozastavena. Tento malý moment navíc často stačí, aby člověk impuls přehodnotil. Otevření aplikace se mění z reflexu na vědomé rozhodnutí.
Focus Mode lze naplánovat. Každý pracovní den v devět ráno se telefon přepne do omezeného režimu. Notifikace ze sociálních sítí zmizí, vybrané aplikace se uzamknou. Uživatel nemusí na nic myslet, systém pracuje za něj.
Režim umožňuje i krátkou pauzu. Pokud je potřeba něco rychle zkontrolovat, aplikaci lze dočasně zpřístupnit. Rozdíl spočívá v tom, že jde o vědomé prolomení pravidla, ne bezmyšlenkovité kliknutí.
Bhutani popisuje Focus Mode jako chytrý zpomalovací práh. Není dokonalý a obejít ho lze snadno. Cílem ale není absolutní zákaz. Stačí, když naruší automatismus a pomůže udržet soustředění.
Digital Wellbeing tak stojí na rozcestí. Základ zůstává stejný jako v roce 2018. Zatímco část nástrojů působí zastarale, Focus Mode ukazuje, že i jednoduché omezení může změnit každodenní návyky. Otázkou zůstává, zda Google nabídne víc než jen další jemné postrčení.
