Operační systém Android 13 dostal svůj první vývojářský náhled minulý týden. Největší novinkou je vylepšená podpora pro virtualizaci. Tu využil jeden vývojář a zprovoznil na smartphonu Google Pixel 6 operační systém Windows 11.
Díky nové aktualizaci je na smartphonech s technologií Google Tensor nyní možné spustit prakticky jakýkoli operační systém včetně Windows 11 a distribucí Linuxu, jako je Ubuntu nebo Arch Linux Arm, a to téměř nativní rychlostí.
Toho využil vývojář aplikací Danny Lin, který na Twitteru vystupuje pod přezdívkou kdrag0n. Danny Linn včera na Twitteru zveřejnil snímky obrazovky spuštěné operačního systému Windows 11 (s architekturou ARM), který běží ve virtuálním prostředí na zařízení Google Pixel 6.
Lin uvedl, že Windows 11 běžel plynuje, i když hardwarová akcelerace GPU není zatím podporována. Dokonce zveřejnil video, kde hraje klasickou hru Doom. Hru musel ale ovládat klávesnicí připojenou ke stolnímu počítači, odkud se zase připojil zpátky na Pixel 6.
Kdrag0n dále testoval několik linuxových distribucí zkompilovaných pro AArch64. Pixel 6 úspěšně rozeběhl Ubuntu 21.10, Arch Linux Arm, Void Linux a Alpine Linux pomocí hypervizoru KVM (Kernel-based Virtual Machine). Hypervizor je pro hostovaný systém nejvyšším arbitrem, který řídí přístup virtualizovaných systému k hardwaru zařízení.
„Na produkčních zařízeních můžeme nyní podle všeho používat plnou verzi EL2. „Protected KVM“ je volitelná a lze ji povolit pro jednotlivé virtuální počítače, ale pro nechráněné virtuální počítače je k dispozici plná funkčnost KVM.“
EL2 odkazuje na úrovně Arm Exception, jak je vysvětleno na oficiálních vývojářských stránkách.
Proč se vůbec společnost Google zaměřila na virtualizaci?
Hlavním důvodem nebylo nejspíš umožnění uživatelům nainstalovat Linux nebo Windows do svého smartphonu. Mishaal Rahman se touto otázkou zabýval asi před dvěma měsíci.
„Hypervizory mohou, ale nemusí být v zařízení přítomny. Pokud jsou, často se ani nepoužívají ke svému účelu, kterým je spuštění operačního systému ve virtuálním počítači. Místo toho se používají k takovým věcem, jako je zvýšení bezpečnosti jádra (nebo se o to alespoň pokoušejí) a spouštění různého kódu (například kódu třetích stran pro DRM, kryptografii a dalších uzavřených binárních souborů) mimo operační systém Android.“
